Proč si hrajeme
Proč jsou důležité modelové a rolové hry?
Hrát si člověk přestává ve věku 14-15 let, protože v tuto dobu přichází určitá podoba tlaku společnosti na zodpovědnost. A věnovat se hrám, při kterých nevzniká žádná měřitelná přidaná hodnota je přeci mrhání výrobním faktorem – časem. Pro člověka je ale hra nesmírně důležitá. Za prvé uvolňuje náš organismus a dovolí našemu mozku zaobírat se nevšedním problémem, za druhé nám umožní naučit se složitým vzorcům a modelům zábavnou a velmi rychlou formou. Hra je pro člověka výzvou/překážkou, kterou musí překonat. Tuto překážku může buď překonávat sám, nebo v týmu – proto nás hry učí týmové spolupráci a komunikaci s lidmi. Při hraní zapojujeme stejné struktury a dovednosti jako v reálném životě – stejnou představivost, stejné ruce, ten samý mozek a ten samý tým. Ve hře můžeme zkoušet – můžeme vystupovat v roli, a zjistit jak na nás situace působí očima někoho jiného, aniž bychom se museli bát následků. Ze hry můžeme kdykoli vystoupit – poznáme tak svoji hranici a v reálném životě se potom můžeme naučit lépe takové situaci vyhnout. Řada zkušeností ze hry je pro člověka stejně důležitá jako zkušenosti z reálného života – výborně se tak pracuje právě při odstraňování předsudků, či hluboce zakořeněných problémů, protože když hrajeme hru, nepůsobí na nás takovou silou stres a nejsme nijak ohrožování, máme daleko lepší kontrolu nad situací a můžeme se svoji pozici uvědomit, v čemž se skrývá většina řešení problémů v mezilidské komunikaci. Díky řízeným modelovým a rolovým hrám se tedy můžeme rychle a příjemně rozvíjet, bez rizika negativní reakce okolí nebo strachu z neúspěchu.
